Začneme čísly, protože v nich je celý argument. Kompletní taker obrátka na velké perpetual burze stojí na poplatcích zhruba 0,10 % nominální hodnoty. Funding na přeplněné long pozici může jít proti vám 10-30 % ročně. Tržní příkaz, který je velký vůči hloubce na špičce knihy, platí nad rámec spreadu ještě dopad podle odmocninového zákona. A backtest, který čte dnešní revizi včerejších dat, dostane výhodu v hodnotě několika procent ročně, která nikdy neexistovala.
Překvapivé je to první číslo. Ne proto, že by bylo velké — ale kvůli tomu, co dělá s frekvencí obchodování. Každý souhlasně přikývne na „započítat poplatky" a pak testuje strategii, která obchoduje čtyřicetkrát denně. Při 0,10 % za obrátku znamená čtyřicet obchodů 4 % nominální hodnoty denně na nákladech. Na perpetualu se střední kapitalizací neexistuje signál, který by tuhle laťku přeskočil. Strategie nebyla životaschopnosti ani blízko — a backtest bez poplatků tvrdil, že je geniální.
Poplatky jsou filtr, ne sleva
Většina lidí si nese v hlavě model, že poplatky křivku jen ořežou: stejný tvar, jen o kus níž. To je omyl. Poplatky jsou frekvenční filtr. Vysokofrekvenční varianty téže výhody smažou úplně, zatímco pomalých se skoro nedotknou. Když náš pipeline začal vynucovat reálné maker/taker sazby podle burzy, neumíraly špatné nápady — umíraly dobré nápady, které obchodovaly příliš často. Řešením bývalo delší časové okno, ne lepší signál. Dnes opouštíme všechno, co má průměrný výnos na obchod pod 0,15 % nominální hodnoty, protože po nákladech na obě strany už nezbývá nic, co by se dalo zúročit.
Funding je daň z pozice, která má paměť
Perpetuální futures platí funding každou hodinu nebo každých osm hodin a není to šum: je strukturálně korelovaný přesně s těmi obchody, které momentové systémy chtějí. Když jsou všichni v longu, funding je kladný — a vaše momentová long pozice ho platí. Backtest bez načítání fundingu systematicky lichotí trend-following strategiím na perpetualech. Naučili jsme se to trapným způsobem: celá rodina funding-carry strategií byla automaticky opuštěna, protože jim engine nepřipisoval funding, který měly sklízet. Signál byl v pořádku. Chybělo účetnictví.
Dopad roste s odmocninou vaší velikosti
Zdvořilá fikce backtestů nad svíčkami je, že se plníte na close. U malých příkazů to zhruba platí. U čehokoli většího je přijímaným modelem to, že dopad roste s odmocninou velikosti příkazu vůči objemu — a už se nevrátí. Odhad dopadu podle odmocninového zákona zapracováváme do každého plnění i do samotné equity křivky. Nejvíc záleží přesně tam, kde se to nejmíň hodí: u kapacity. Strategie může být opravdu zisková při 50 tis. USD a strukturálně ztrátová při 5 mil. USD — a hranici ukáže jen křivka, která dopad zohledňuje.
Výhled do budoucna se skrývá v datech, ne v kódu
Nikdo nenapíše if tomorrow_close > today_close: buy(). Výhled do budoucna se vplíží datovým potrubím: sentiment zpráv orazítkovaný časem publikace místo času načtení, funding sazby napojené na období, které pokrývají, místo na okamžik, kdy byly známé, „aktuální" seznamy symbolů aplikované na historii (survivorship), revidované ekonomické údaje nahrazující číslo, které skutečně dorazilo na trh. Naše pravidlo zní point-in-time všude: každá doplňková řada je orazítkovaná tím, kdy jsme ji my mohli znát, a backtest smí číst jen to, co v dané nanosekundě existovalo.
Zkouškou backtestu není, jestli křivka roste. Je to otázka, jestli tentýž kód, krmený týmiž signály naživo, vyprodukuje tytéž obchody — a to zjistíte jedině tak, že to kontrolujete každý den, napořád.
Ta poslední věta je skutečný proces, ne slogan. Každý den přehráváme okno každé paper-tradované strategie přes backtestovací engine a obchod po obchodu je porovnáváme. Když se paper a přehrání neshodnou, jeden z nich lže — a bývá to náklad nebo časové razítko. Čtyři položky výše jsou prostě ty, které lhaly nám jako první.
← Všechny články